Listopad 2014

Je to jako když...

29. listopadu 2014 v 14:48 | ana-perfect |  myšlenky
Je to jako když nastoupíte na vlak....
Procházíte uličkou se svým batohem
a všechny kupé jsou plně obsazené...
...Najednou narazíte na jedno, kde je volný místo...
...Když nastoupíte a sedněte vedle neupraveného staršího pána,
hned zjistíte proč je to kupé téměř prázdné....

....ať se stanžíš sebevíc, puch cigaret a česneku se nedá přehlédnout...
....ať se snažíš dýchat pouze pusou, ignorovat jeho přítomnost....
....na chvíli to možná zabere....když však jedeš na delší trať....
...nebude to tak lehké....

....ten pán na chvíli odběhne....a nechá otevřené kupé...
...jo špatný vzduch v kupé se mísí s ne až tak špatným vzduchem z chodby....
...pak se ten pan vrátí zpátky s pivem....
...vejde, zavře dveře, spokojeně otevře plechovku a začne pít...

.....a já jenom sedím a držím znechuceně do cílové stanice...
...bez toho abych se koukla po jiných kupé....
....a nechala pána tak ve svém pohodlí....

...s myšlenkou...jestli jsem nenastoupila na blbý vlak...

Obyčejné "nic"

15. listopadu 2014 v 14:50 | ana-perfect |  myšlenky
Bodl si...nereaguji...
Mácháš přede mnou rukama....nereaguji...
Zlobíš se, udeříš silněji...je mi to fuk...
Chceš svou pozornost...bez reakce...

Silně mě obejmeš, rozepneš kalhoty, nepěkně a levně zneuctíš,
a ohromně jsi to užíváš...
Ze tmy s grácií vyleze tvoje kámoška "už jsem ti chyběla co"...
...
...tančíc horizontální salsu,
mi dáváš najevo mou nevšímavost,
ignorujíc můj bolestný řev...
....
....a nic...
....se neděje...

Nový matroš

14. listopadu 2014 v 1:31 | maťulka |  myšlenky
Znovu jsi s pompézností přitančila...
...nechtěla jsem otevřít....
...Prý máš nový matroš...
...Ok tak vejdi...

....na pohovce, při láhvi domácí...s chlamáním, čuměli jsme na ty odporně přeslazené existence....
...Výsměch přímo do obličeje...

..."jo tak ukaž co tam maš...hmmm chuť celkem zajímavá"...
...zkouřili sme je spolu...

...s úškrnem se díváš jak si užívám nereálné výplody fantazie...
...v těch černých šatech, kopírujících božské křivky...s hustými, plavými vlasy po zadek...
...s porcelánovou pletí...s tváří anděla...s odporně přehnitým vnitřkem...
...prý Ním stvořená...avšak ním zneuctěná...

...ópium se vylučuje a já prosím o další dávku...
"Promiň víc nemám. To víš, kvalita, těžce dostupné a cenově na vyšší úrovni"...
Zatřepeš řasama, znuděně našpoulíš rty a s pilníkem kolem nehtů dáváš najevo
"Mám tě v piči jenom mě baví jak prosíš"....
...Dokud tě to nepřestane baviť, zavelíš "jdu teda o dům dál",
odpochoduješ a mně necháš nedodělanou....

...dokud se odporem nepobliju...