Nazdar

28. července 2014 v 15:33 | maťulka |  My diary
Nazdar čtenáři pro-ana blogu vyhledávající aktuální novinky na trhu bez jídla, nazdar všichni, kteří sem jenom tak náhodou zabloudíte, nazdar ti, kteří můj blog sledujete z neznámého důvodu a speciální nazdar tobě Andělíčků.

Omlouvám se za svou ne-aktivitu na blogu. Při poslechu sladkého, ironicky bolestivého blues-u sem se rozhodla napsat co to za novinky z mého nezajímavého, fádního, nemocného, bezdůvodního ale přesto sakra mého života.


První bod bych věnovala, jak jinak, ničemu jinému než jídlu. Moje jídelní zvěrstva mě poslední dobu tak trochu devastovali. Nejezení střídající se se záchvaty přecpávaní a následním zvracením, nebo nezvracením mělo za následek ne jenom houpání váhy převažně 2 kg nahoru a 2 kg dolů a pořád dokola, nahoru a dolů, ale taky obrovské množství sraček v hlavě....I když sem se snažila kontrolovat své psychoušské chování, nějak nešlo schovat svou pořád nervózní, nazlobenou, sentimentální a taky už mě lezící na nervy náladu. Abych se udržela jaksi pohromadě, hodně sem četla a pomocí své fantazie obelhávala mozek. S tímhle, domácími pracemi, sluchátkami v uších (řev bábiny se prostě nedá poslouchat tak to řeším takhle nebo se zavřu do pokojíku po tom, až si vyslechnu co má bábina na srdci = jí je líp, já sem v sračkách) a pravidelním jezením v menších množstvích to nějak šlo...Přestalo jse mi chtít zatajovat se před přáteli a snažila sem se zabavit co nejvíc abych nemyslela na tu jedinou věc, která je středem mého vadního vesmíru.

Můj vadní a zatim klidný vesmír však nevydržel moc dlouho. Velký třesk přišel v podobě Pana Pavouka (Andělíček průser). Pan Pavouk totiž vyrukoval s informací své nezadanosti a se zájmem o mně, a takhle začal splétat své síťe s mnohem větší intenzitou než kdy před tím. Brutální průšvih....Zjistila sem, že to je jeden egoistický do sebe zahleděný nevyzrálý spratek....Po analyzování určitých situací, a taky jeho, jsem však přišla k závěru, že to je jenom velké ztracené dítě, které jeho taťka učí blbosti, nakolik ten egoistický, do sebe zahleděný nevyzrálý spratek je vlastně on sám a tohle učí svého syna....Nechápu jak může člověk mít tak pomýlené myšlení a tohle taky dělat ze svého syna, který když zahodí svou masku je moc fajn chlap...Pavouk je podle mě hodně ztracená existence (jako my všichni tady), která potřebuje pořádně přes hubu aby se mu rozbila tahle maska...Nebo alespoň hodně dobré lidi kolem sebe...Jinak (a o tom nemám pochyb) skončí špatně...A i když vím že on vyznává jiné hodnoty a je někde na pravo nahoru a já sem nalevo dolů, a on jede cestou, která se vůbec nepodobá té mojí, i když vím že my dva vztah víc než přátelský mít nebudeme (i když), pokusím se ho přetáhnout....přes tu hubu...přátelsky!!!

Po takové vychřici konečně nastal klid. Zoučastnila jsem se jako HELPER (pozn. dobrovolník v organizační sféře) jedného náboženského gospelového festivalu. A to vám bylo něco. Žádný náboženský fanatický fanklub. Týden klidu, skvělých lidí, kterí neřeší to jak vypadáš, to co si udělal, to co si oblékneš, to jestli vypadáš jak michellin nebo jak kostlivec ze školního kabinetu. Všichni pohodoví s úsměvem, bez předsudků, talentovaní hudebníci a komici, kteří jsou obrazem skutečně v Boha věřícího lidi. Tohle byl nejklidnější týden za poslední dobu a já sem hrozně ráda, že sem se toho mohla zoučastnit.

Za posledný měsíc sem si uvědomila jednu věc. Jak se budu cítit záleží spíše více ode mě než od ostatních. Je jenom na mě jak se postavím problému. Jasně že nejde nebrečet když vám někdo řekne, že nestojíte za kousek kouře z cigary. Jasně že mám chuť třískat hlavou o zeď.....Když však bouřka přehrmí a přijdete k závěru, že ne dokážu opak a ty Martina 1, 2, 3, 4 v hlavě zavřete pusu a běžte do háje, všechno jde líp....Když koukáte na hezké momenty, které taky tvoří náš život, všechno je to lehčí....

Ach jenom to jídlo...:( Jeden obrovský strašák
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama