Citový přetlak

14. června 2014 v 19:05 | ana-perfect |  food like a beast
Nevím proč, nevím jak ale z hloubky mojí mysle se znovu vynořují hlasy, které tam měli být nějaký čas úspěšně pochované.

Příšera rozprostřela své chapadla do každého kouska mého těla. V přecpaném žaludku jídlo a pocit, jako by tam hnilo a zůstalo...Strach a zoufalství, nervozita, bušící srdce, třesoucí se ruce, neklid, nemohu obsedět, mám chuť vybouchnout, rozplynout se ve vzduchu a nebýt. Jenom tak prasknout z toho jak sem se odporně přežrala...prsty v krku a pláč...výčitky a pláč...Celá rodina doma, zouflaství z toho, že strejda koupe dědu v koupelně a já nemohu...Prostě nemám přístup k tomu, aby to bylo lepší...Procházím z pokojíku do pokojíku a oči se plní slzama, v hlavě odsudzování a výsměch, pocit, že nemohu dopustit aby se jídlo ze žaludku pohlo dál na nasledující zpracování. Představa jak se pomalu přesouvá do útrob mého těla, které už tak připomíná postavičku Michelin prezentující firmu na výrobu pneumatik...Nehty zaryté do kůže no nic necítím, cítim jenom těžké šutry v žaludku a stydím se...Šílím z představy jak se to všechno zpracovává a tělo si bere to co potřebuje...je mi ze sebe na blití, je mi na blití ze světa...moje mysl se nejspíš v okamžiku zbláznila protože absolútně nemohu nedobudnout ztracenou půdu pod nohama, je mi ze sebe neskutečně špatně, cítím se odporně, je mi do breku a nenávidím se...Nenávidím tohle všechno, Nenávidím to, co to se mnou dělá, Nenávidím celé tohle šílenství, Nenávidím to, co se ze mně stalo!!!!!...


Hlasy v hlavě vypluli od jinud a chlamou se, odporné příšery kolem mě tancující tanec vítězství a žerou při tom muffiny se špinavou tlamou, jejich páchnoucí dech cítím ve tváři, mozek mi jde prasknout, brečím a chce se mi nebýt, prostě nebýt, prostě tuhle kapitolu uzavřít jednou provždy a už nikdy, nikdy neprožívat svoje excesy s jídlem...tu trápnost, stud, nemohu být takhle na světě, taková jaká jsem, je mi na nic a můj klid se lekl a zdrhnul někam do pryč...tak moc se za sebe stydím, tak moc mi je ze sebe špatně, tak moc se v tomhle momentu nenávidím...NENÁVIDÍM!!!!...už nechci, už takhle dál nemohu....nemám sil...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama