Vybrala sem si roli, kterou by nepřijal ani herec ochotnického divadla. Nelíbí jse mi. Bohužel musím hrát.....
Koukám na sebe z různych úhlů, no jediné co vidím je jenom nějaký pokřivený a zamlžený odraz. "Otevři oči!" bylo mi řečeno. Teďkom vidím, slyším...a mluvím...a už nechci...protože to co mi leze z pusy se nedá poslouchat.....takové žvásty....protože každé ráno piju sklenici instatní přetvárky, která před půlnocí vyprchá. A mě je ze sebe špatně...A poslední dobou neskutečně moc...
K tomuhle přispívá fakt, že začínám koukat do sebe a přemýšlím jestli mi "pravda" neklope na okno....neskutečne nadržená pravda, která se dobíjí do pokojíku aby si se mnou zatančila horizontální salsu a utančila mě k smrti.....nebo je to jenom lež, převlečená za pravdu?...jak stařena s otráveným jablkem...Otevřu? Nejspíš sem už otevřela...Protože sem povolila aby se mě nějaké věci začali bytostně dotýkat. Věci, před kterými jsem si vytvořila krunýř, který asi někde propouští. Průser je, že ty věci přicházejí jenom tak..... Že najednou dostanu nepřekonatelnou potřebu zdrhat např. z posezení s přáteli...protože instatní přetvářka nejspíš potřebuje doplnit...Nebo je problém vylézt a dokopat se k setkání, protože instatní přetvářka došla....A pak zvládat jejich pohledy. "jako proč se zvedáš, proč to pokaždé děláš že jdeš pryč"....nebo "jdeš pozdě...promiň jenom chvilku....chvilku? je třičtvrtě" (premýšlím "k*rva ten čas letí...já netuším co sem tu třičtvrtě hodinu dělala...jenom to že sem se kopala do prdele ať jedu...jup instant)....
_____________
Premýšlím, jestli dělám správně to, co dělám....Jestli neubližuju sobě a také....Já už nechci věřit, protože pak přijde znovu to zklamání...A možná, že nejsem zklamaná já...Jenom zklamu já je...Možná sem žila v sebeklamu do teďkom a možná tá stařena není...a klepe na mě "holá pravda"....
-------------------
...a možná sem tak povrchní a sobecká byla vždy...
-------------------
A když sem v šatníku s krabičkama, ukladám nové přírustky, někdy mě ovane zvířený prach a já se dusím...a mám chuť se udusit protože ta krabice, do které poslední dobou přidávám víc než dost už je plná....a i když sem si mysela, že ji vyhodím ze života, vítr mi pořád přivane její částečky....
-------------------
....a možná sem skutečně, jenom tichá voda, která myje břehy....a všechno sem to zvorala...a všechno sem si zasloužila....
-------------------
A proto obracím zrak a nechci nic slyšet...lépe nic nevědět...hlavně instant...a to co mám v pokojíku s krabičkama taky tam zůstane...už jenom cihly, a stavební materiál....a už nikdy víc...pokud je to pravda...
Viděla sem padat tolik hvězd... byly moc rychlé. A pokaždé sem měla stejné přání...Před dvěma dny sem viděla padat jednu. Velmi pomalu...a já jsem se dívala a nevěděla co si přát...protože se to nesplní...
-------------------
Dávkuju si oblbováky v podobě knih....a chci ujít z reality....tenhle oblbovák není s dlouhodobým efektem...Protože jestli chci nebo ne, pondělí pokaždé přijde...a týden má sakra fixních 7 dnů...protože musíš hrát s kartama, které jsou úplne na nic a celkově progemblovat mozek a udělat z něj kaši...protože to tak je dané a musí to tak být....
Cítím vůni instatní přetvárky....a je mi zima...v prázdném divadle hraju roli....Když jsem ji přijala, budu ji hrát sakra dobře...To bude podívaná....