Únor 2014

Něco jako vyplivnutí

28. února 2014 v 1:02 | ana-perfect |  myšlenky
Noc a tma.
Jen v jedném koutě hraje piáno z počítače.
Idyli ruší bezstarostné chrápaní v pozadí.

Láhev domácí vykukuje za monitorem.
Pohárek osamotě stojí metr od něj...
...na skříni...
Dělám mu společnost.
Zkurveně patetická chvíle dolehla.

Slečna v koutě sa divně šklebí.
Zas má něco za lubem.
Dávkuje v malých množstvích...
...jako když zahřívají vodu se žábou až kým se neuvaří...

Zprávy, zprávy a zprávy...
Myšlenky...a znova myšlenky...
Mám chuť si udělat do hlavy díru...
...aby přestali otravovat půdu...
Místo toho zaženu mrchy do kouta k slečně...
Ať jí dělají společnost...
Zatím co já si dávkuju po skleničkách kapky na srdce.
...a za každou dávkou se zatřesu nechutí...

Klidu v duši hrozí atentát...
Dolehli už nějaké zprávy o přicházející hrozbě...
Klid si však sedí a kouří svoji "pukačku".
...tuší že se ve vzduchu rozplyne jako kouř...
....
Stejně jako se znovu objeví
....

Jebo...neustále sa vrací a je na smích.
Pokaždé je vykázan jako bezdomovec
z rozpadající se stanice.
Znovu nějaký "městský" postará se....
...o "čistotu" veřejných prostranství,
nevšímajíc si oblité hajzle....

Jen uklízečka v zapocené zástěře je svědkem,
s odporem dáva do pořádku to, co příští den příjde znova.





Všechno.....

14. února 2014 v 0:04 | ana-perfect |  myšlenky
...je taková ztráta času.

...to nemá vůbec žádné řešení.

...je tak ubohé.

...tak komplikovaně pomotaný.

...to směruje k úplné destrukci.

...je tak beznadějně ztracený.

...je to jenom náhoda, která se vymkla kontrole.

...je tak odporný že z toho bliju.

...je tak nechutně pokrytecké že mám chuť plivnout do tváře.

...je to před náma a schválně zavíráme oči.

...nás drží a my se tomu točime zády.

...nás to necháva plazit se.

...nás to rozežírá zevnitř.

...nám to brání řvát.

...je to jeden velkej sebaklam.

Noční běsněni v pokojíku. Pláč a třesoucí se tělo. V koutě řechtajícíe suky popíjející nejspíš 6 sklenici úspěchu....Doškrábané ruce...bezva...zas nějaká doba s dlouhým svetrem.

Kam zmizel růžový opar? Nejspíš dělá aviváž z mozku psa ve dvorku, který přez chlupy nevidí kočku na pravo a zuří teda na levo....Kurva tomu dobře, že je bez vůle a svědomí....Sakra že i když je nemá paradoxně jich má víc než někteří jedinci v mém okolí...

....je to jenom ubohá existence bez důvodu....

Nikdo ničemu nerozumí

9. února 2014 v 21:14 | ana-perfect |  myšlenky
Stres...Strach...Učení...Únava...Litry kafé...Ještě jednou...a ještě jednou..a pořád dokola...Celý zimní smester..."Normální" člověk má z toho děsy. Když však u mě k tomu přistoupí nevítaná slečna deprese, slečna sebetrýznení, slečna sebelístost a slečna "sračky z jídla" je z toho hezkej dejchánek...Nějak sem je ale udržela v klidu, i když se jim to nelíbilo a nafoukaně na mě zírali s pohledem, který by snad nezvlád ani sám Terminator....Zkoušky Done...Úspěch...Beze ztrát...Dobrý pocit ze sebe...až se za něj stydím...Pohoda, volnost a rýma...

Hezkej víkend, přátelé, posezení u čaje, nácvik ve folklorním souboru....Pohoda...Volná hlava, čtení, odpočinek...Bublina plná růžové páry, kterou sem vdechovala, která zblbla smysly a moji pozornost...Prásk...Něco není dobře...Zatím neřeším...

...Divně potácející se bábina...Sakra....Blbost, jenom moje paranoja...výdech a úleva...Návštěva, sklenice vína, čipsy...Bublina prásk!!! Zblbnuté přemýšlení a já cpu, cpu a cpu...Bábina připomína že nemám tak rychle jíst, protože pak brečím že přibírám...Ledová sprcha...Pravej hák přímo do srdce, levej hák do hlavy a kopanec do žaludku....Rozžvejkaná čipsa v puse, druhá na cestě podvolit se drtivé síle zubů a žaludečních štáv...V hlavě zaklapne a rozjíždí se komplikovaný mechanismus koleček....Čipsa odsouzená k smrti na cestě k popravisku...Kolečka se točí...Hledím na čipsu...Co teď..když ji ušetřím bábina sa naštve jestli pak řekla něco špatně a že se prý hned urážím...Co teď...Promiň čipso, promiňte kolečka, čipsa je obětována...Úsměv na tváři říkám "Promiňte"...hezky beru tablet do rukou klikám a prohlížím zprávy na známé sociálné síti, pak vstávám a jedu do pokojíku...Průser...Kolečka se točí a slečny se hezky šklebí na mě s výrazy "tak teďkom jsem tě dostala"....Odvolávám setkání s kámoškama, vymlouvám se na rýmu...Kolečka se točí a točí....

V tichu slyším křik bábiny jak jsme nevděčné děti co pro nás všechno dělá...Kolečka se točí a točí a točí...Jdu nahoru udělat si čaj...Divně se potácejíci bábina....Sakra!!!!!!...Sklenice vína...V duchu mlátím hlavou o zeď....Bábina se stěžuje...Nadává na brášky...nechápe!!!!! vůbec nic nechápe...Do prdele práce!!!!....Dívám se na ni a v duchu si říkam Pane Bože prosím dopřej ji klidu, protože se zblázní a s ní taky všichni v tomhle domě...Ničemu nerozumí!!!!!!...

Kolečka se točí...Bábina se přestala potácet...Sleduje televizi....(naštěstí jenom sklenice vína - v duchu spozorním a přestávam mlátit hlavou o zeď)....3 členy "rodiny" sedí v obyváku a koukají nesmyslnou žvanici...2 členy rodiny sedí v baru a z úst jim vychází nesmyslná žvanice....1 člen sedí u počítače s nesmyslnou žvanici v hlavě....Piju čaj s názvem "FLEGMATIK" s celkem dost blbým placebo efektem...Jediné pozitivum je, že doplním tekutiny....

Nikdo ničemu nerozumí...!!!!!