Leden 2014

Půlnoc po 2 pivách

18. ledna 2014 v 0:56 | ana-perfect |  My diary
Novina....
"Jsem silná"....rozešla sem se s přítelem...Moje první "láska"..."Láska", za kterou odešlo moje pravé jáa někam se schovalo...Celkově moje "já" je pohřešované.....Avšak...konečně sem udělala nejtěžší krok mého života....Jsem volná...Cítim se volná...Slovní útoky, ponižování už tady není...Už nic co řekne mi jaksi nedělá problém........Kecám...dělá...akorát mi to dělá problém že říká že jsem ho nemilovala a pod....což není pravda...kdyby to bylo možné, a bylo by všechno jinak já bych byla jiná a všechno by bylo lepšíl...konec...ten člověk mi dal pocítit že sem nic...a řekl takové věci...že....nemám slov...tohle se mi zapsaplo do života napořád....
......................
Zkouškové období jede a jede a já nevím a vím a i když se učím profesor se rozhodne že dá otázky které na přednáškách nebyly a já zkoušku neudělám i když nad ní sedím 3 dny....Pak vím že sem si nekukla věci z cvičení a cítím se špatně že jsem se nedostatečně připravila.....Pak jdou hlavou věci že nedodělám školu, co tady dělám...že jsem tady šla kvůli prarodičím a že děda je tak šťasatný když mu řeknu jak to jde...že jediný chtěl abych tady chodila...a že já navštěvuju vysokou jenom a jenom kvůli němu..A že když mi bábina řekně že je mu špatně tak si v hlavě představím to jak už tady není (má hodně let) a že já tu školu nedodělám protože je moje jediná motivace....Moje největší svědomí, které mi říká, že stav ve kterém se nachádzí ja kvůli mně......Že tu školu musím dodělat protože si pokaždé představím jak dojdu domů, stisknu mu ruce a řeknu udělala jsem zkoušku, mám krok v před...že když neudělám zkoušku pokaždé brečím i když půjdu na opravák...brečím kvůli němu...

-----------------------------
Dneska po neúspěšné zkoušce jsem si byla večer sednout se spolužačkama...Každá má o mě představu že jsem v pohodě happy člověk, který každého rozesmívá...a já?..seděla a byla zticha protože jsem neudělala zkoušku...kámoška která mě zná a ví nějak o věcech které jsem jí řekla, říká mi co jsi tak zticha...maťo okej??? já jo jasně jenom únava..poslouchám a dívám se kolem...tolik lidí kolem.....a ja...i když mám kolem lidi co mě mají rádi a já to vím a cítíim...cítím se tak sama...SAMA...vím že nejsu...ale...cítím se tak...Potřebuju někoho kdo by byl tady a řekl..."hele vole ser na to bude to dobrý tohle je pořád a každý to tak má a ty se nesmíš takhle ničit".....
.........
Někdy uvažuju nejspíš jeslti chyba není skutečně ve mě....Jestli nechci měnit lidi bez toho abych se koukla na sebe...že na sobě vidím určité věci...které se mi zdají špatné, nebo dobré...a nakonec...jeslti to není tak že já to mám néjak pomotaný v hlavě a ostastní v okolí jsou ok...že promiňte nechci se zlobit na věci které neovlivním, zlobit se na věci že někdo má povinnost jít tam a tam a proto nepůjde se mnou na pivo... a pod...věci..
Už kecám hodně moc kecám....
................
Celkově plán do budoucna je zbavit se monstra s jménem jídlo...Ne zbavit se jídla ale zbavit se potížím s ním spojené...Jednu věc jsem ze života vymazala...Tohle půjde...Chce to čas...analyzuju a pak napíšu výsledky mého pozorování.........

............
P.S....Andělíček...Můj nejdrahší......našel můj blog...věřím mu...vím...nebude soudit...jenom číst...a psát názory...ještě jednou a mnohokrát pak...Děkuji...Andělíčku..hodně a moc..

něco ven

13. ledna 2014 v 23:07 | ana-perfect |  myšlenky
.....příšera poražena......
....více méně....
...zuří v koutě...
...vím že mi nemůže ublížit pokud jí to nedovolím....
....hledá slabé místa...
...někdy najde...

.....a byla bych šťastná kdyby.....
....únava....
....místo smutku....
....místo štěstí....
....mlha....
...tajemství....
...smutek...
....obavy....

....pokoj....

....a hvězdy dneska svítí hezky...
....a ticho dneska hezky šeptá....
...a smutek dneska hezky cítit....
...a samota dneska hezky voní....
....naděje dneska hezky hraje....
...obavy přilézají....
...myšlenky se obracejí....
....slzy se hromadí....
....slzy odplujou zpátky odkud přišli....
....oči zavřené....
...život žijící...

....zmatek, bordel všude kolem....
...kde jsi?...proč si?...
...proč...
...proč jsem...

Souboj

4. ledna 2014 v 13:18 | maťulka |  myšlenky
Rukavice byla hozena....Souboj byl započat....S dávkou sily a odvahy, s vidinou lepší budoucnosti je vyzvala k válce. Taky se strachem chopila se meče držíc ho jako by to mělo být poslední co ji udrží na nohou. Započala úder. Příšera s překvapením a kňučením uhla stranou. První mířená rana dopadla tam kam chtěla. Příšera překvapeně cukla obočím. Hnusně zavrčela. Tohle sem nečekala....Přizvala společnice. Odporné nestvůry, které se s úšklebkem na mě dívali. Věděla sem co si myslí. Znovu sem je pustila, znovu mě hezky dostanou a sou hrozně naštvané. Se strachem uvnitř sem začla bojovat. Rvala sem se o svobodu, o lepší budoucnost.
Boj byl krátký.....ztráty na obouch stranách....Rany jsou tady (....doslovně....a taky vina že po dvou letech sem posrala slib, který sem dala).....Boj však neskončil....S příšerama se utkám znovu....První kňučí poražena v koutě...nabývá nových sil....ostatní se ještě se mnou rvou....a já bojuju....