Rekapitulace

31. prosince 2013 v 14:01 | maťulka |  My diary
Zas jeden rok za náma. Bylo hodně krásnych chvil ale taky i těch špatných. Když sem přemýšlela a rekapitulovala to co se za poslední rok dělo došla sem k závěru, že sem se za těch nekolik měsiců hodně změnila. Minulý rok sem byla takový ztracený tvor vhozený někam do bordelu, kde se jaksi neumí adaptovat...Minulý rok všechno na mě dopadlo, všichni monstra ve mě začali útočit. A bylo to opravdu špatný. Do teďka si pamatuju každé slovíčko, každou ranu a všechno a taky slova Andělíčka. Říká se že lidé přicházejí do života z jistého důvodu a já sem přišla na to, že to je skutečně pravda. S Andělíčkem sme se znali dlouho. Jenomže až tu dobu přišlo mezi náma k bližšímu kontaktu. Tak jak to mělo být. Pomohl mi v těžkých chvílích a já sem za to hodně vděčná. A mám ho neskutečně ráda. Jako bratříčka. O tom sem tady psala. Jeho slova mě doprovázejí do teď, taky mám některé zapsané.

Jak sem byla tak slabouňká a nechtěla sem žít a přijímala všechno co se dělo do teď si pamatuju ten moment když se všechno zlomilo. Od ledna sem se jaksi stala silnější. Tenhle rok sem hodně strávila přemýšlením o tom co chci, co se stalo, co není a co je moje chyba (v úplne sebedestruktivní kritice bych řekla že všechno je moje chyba, za poslední měsíce se toho však hodně změnilo a já vidím souvislosti toho s čím mám něco společného a to co si jaksi beru na svá ramena z důvodu, který vůbec není relevantní k tomu všemu). Začala sem řešit "své věci" a víc je analyzovat v sobě proč je něco tak jak je. Minulý rok sem se bála cestovat do školy sama. Přizpůsobovala sem se spolubydlící jak půjde ona vlakem abych nešla sama. Tenhle rok sem to přežila. Mám ráda cestovaní osamotě. Víc než kdy předtím. Mám ráda ty 2 hodiny kdy sem v sobě sama s myšlenkama a pokaždé dojdu k něčemu. A potkávám zvláštní lidi a je to fajn.

Když se ohlížím zpět, taky sem si uvědomila že sem nejspíš nažvdy prolomila pouto, které mě spájí s přítelem. To jak se choval, co dělal, jak mě ponižoval, jak sem byla pro něj jenom nějaká věc. Tohle všechno v jeden moment přešlo do toho že už ho víc nejspíš nemiluju. Mám ho ráda. Všechnu lásku kterou sem však k němu cítila prostě zabil. Pouhými slovy, a všechno jak dělal. Jěště nedávno sem měla strach že náš vztah jednou skončí. Teď....teď mi je to jaksi jedno...Byli jsme spolu pár let ale když uvažuju, nikdy nebyl tady pro mě nikdy mi nepomoh a myslím že je taky příčinou problémů s jídlem. Prostě slova a ponižování a taky porovnávaní s bývalou přítelkyní, porovnávaní se všemi a slova jak by byl rád kdybych měla postavu jakou měla jeho býválá. Tohle všechno sem si tu dobu nepřipouštěla jako jeho selhání, né moje. I když se teďkom snaží a myslí si že když se všechno zamete pod koberec bude všechno fajn, já prostě nemohu. Už dál nemohu svou lásku jen tak někomu dát. První přítel, první bozk, všechno první. Všechno to pohřbil pod slova "zkurvená pojebaná piča"...Všechno hezké si už ani nepamatuju.........Nastala chvíle kdy myslím že něco končí a ja musím jít dále....

Když přemýšlím o svém špatném vztahu nejsem překvapená, že mi popletl hlavu pan Pavouk. Ten je taky samostatná kapitola. Jelikož má přítelkyni a všechno je jaksi nejasné a zamotané, taky sem analyzovala a došla k závěru, že on byl nejspíš tím prvkem který přerušil to pouto mezi mnou a přítelem. Ale tohle je všechno. On je jiná kategorie než já a já sem došla k závěru, že i když to bylo hezké prostě zachovám si vzpomínku, přátelství ale víc nepůjde. A když sem se takhle rozhodla najednou sem se cítila svobodná. Ne tak že bych něco stratila. Opravdu spokojená a svobodná. došla sem k závěru že je to nejspíš takhle fajn. Je tady. Mám ho ráda. On to ví. Jestli on mě má rád to je mi tajemstvím, avšak byl dalším článkem k tomu abych se posunula vpřed a uvědomila si pár věcí. Je mladší. Na něj čeká jiná budoucnost a je na jiné zmyslové úrovni, vnímá věci mimo směru, kterým chci jít já. Já a on by nikdy nebyl dobrý vztah. Jako kamarád je však super.

Co se však týče jídla, bohužel tady se pokrok neudělal. Pořád své "vady" kompenzuji jídlem. Tohle je mým number one v příštím roce. Dostat se z tohohle. Potkatk své démony poprát se s nima a pak je pozvat na čaj a vyřešit věci které tady jsou. Proč tady jsou, řešit důvody i když pár z nich znám a vím že ty důvody tady budou pořád, proto se chci naučit s nimi žít. Komunkovat a sledovat je a jaksi najít prostor společného fungování v sobě. Tu špatnou Martinu neumlčet jak sem to dělala do teď. Začít si zvykat, že některé věci prostě jsou a stali se bez ohledu na mě a já si musím naučit s tím žít.

Do příštího roka vám želám jen to nejlepší holky. Jí chci vydolovat ze sebe to nejlepší. Chci být lepším člověkem...:)

P.S. Mám nový tetování...:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama