Listopad 2013

Lhářka

25. listopadu 2013 v 17:15 | maťulka |  myšlenky
...řekla sem už nikdy víc...
...řekla sem už nikdy ty...
...a znovu jsi mi zaklepala na dveře...
...a já věděla kdo si, i tak sem ti otevřela...

...vstoupila si se svým dokonale sexy úsměvem...
...i když sem se vzpírala...
...podlehla sem tvému kouzlu...
...tvým hezkým slovům...
...podlehla jsem tvému polibku, který mi dal slib něčeho lepšího...
...ten slib který přetrhl předešlé pouto...

...čas s tebou rychle prošel...

...znovu jsi mě obelhala...
...odchádzíš ráno bez rozloučky...
...nechalas mě s nechápavým výrazem koukat se jak se hezky oblékáš...
...jak s každým kusem oblečení co dávaš na sebe, trháš kousíčky ze mě...
...po společné "noci", po tak hezkých slovech....
...po tak hezkom tanci, po dokonalom spojení....
...probudilas mě ze spánku a já s unaveným no šťastným úsměvem vzbudila sem se a spatřila jak znovu odcházíš....
...užila sis se mnou a s vítězným úsměvem znovu vstáváš z postele....

...vědělas co si myslim i tak si mě nechala koukat se na tebe s nevyřčenou otázkou...
...otázkou, která mě pálí uvnitř....otázkou "Proč pokaždé já? Proč si pokaždé vybereš mě?"...
...sem pro tebe tak lehká kořist...další trofej do sbírky...
...znovu odcházíš,
otevíráš dveře,
chlad mě ovane a cez kůži se zabodává do kosti,
obaluje každý centimetr mého těla,
každou buňku,
prochází srdcem,
s bolestí a očima plnícími se slzami hledím
jak naposled koukneš na mě,
s vítězným úsměvem koukneš ne mě,
vzduchem pošleš polibek na rozloučenou,
který se těsně přede mnou ve vzduchu rozplyne....

....a já zabalená jenom do deky,
úplně nahá byla jsem před tebou,
znovu zůstávám sama v opuštěném pokoji,
a nerozumím ničemu....
....slzy se kutálejí po tváři....

...znovu si víťez...Vítěz...
.....znovu sem prohrála......
...znovu strácím...
----už tě nikdy nechci vidět----
----už nechci věřit tvé iluzi----
---už ti neotevřu---



Jak hezkej den

7. listopadu 2013 v 0:07 | maťulka |  My diary
Je tady podzim. Tohle období mám nejraději. Příroda se chystá ke spánku. Posledný výdech života s grácií na nás šlehá různé barvy. Ty odstíny jsou neuvěřitelné. A pak, nestačím se nadechnout, listí opadává, zůstavají jenom prázdné větve a stromy jenom tak stojí jak kostry v pochmurném dešti a těžce se ohýbají pod silným větrem. A čekají...Na to aby umřelo a všechno se o jaru znovu probere k životu .....jak Fényx vztává z popela.
....
Máš strach ale bojuješ a bojuješ, a bojuješ, a časem se změníš. Všichni se změníme.
....
Dneska byl fajn den. Můj Bože takovej hezkej den. A sem ráda. Potkala sem se se svým "andělíčkem" po dlouhé době. Byli jsme na pivu a pak sme v univerzitní knižnici bláznili u notbuku a chlamali se a poslouchali naši hudbu a jeho hudbu, a na chvilinku sem zapoměla na svět. Tak dlouhý čas prošel od posledního setkání a mě to hrozně chybí. Ale tenhle den byl výjimečný. Můj andělíček se má moc dobře. A mě je dobře protože je jemu dobře. A i když se nesetkáváme pravidelně, já vím že tady je pro mě když bude nejhuř a taky já tady budu pro něj. Tohle přátelství je to nejcenněší co mám. Můj velkej bráška. Neumím popsat jak moc ho mám ráda. A jak sem ráda když vidím ty usmívavé oči plné bláznovství. Konečně je tam všechno jak má být....
Uvažuju jak se lidi poznaj, jak nám vstupují do života. Někdo zanechá obrovskou stopu a je to "vztah" na celej život. A je to moc hezké přátelství. A někdo jenom přijde udělá nejšpatnější co může, dělá to pořád a vy prostě víte že se nezmění ale bojíte se ze života člověka odstranit. I když nevím proč mám z toho strach. Každopádně dneska sem se moc ráda setkala se svým nejlepším přítelem a bylo mi úplně fuk jestli mě s ním někdo uvidí a bude "bonzovat" mému příteli, který na něj žárlí a svaluje vinu na tohle než by si měl přiznat, že udělal sakra prúser v našem vztahu, který nejspíš nepůjde vrátit na zpátek.....A když tohle všechno analyzuju, mám takový dojem, že to jak se piplám v jídle, jak to pořád řeším má na svědomí můj přítel. On a jeho rodina.....Jejich život tvoří materiální věci a taky se tam všechno točí kolem hubnutí.....Chybí jim láska a tak se nedivím, že nedokážou pochopit přátelství jako takové a jejich filozofie zní nevěř nikomu protože ti všichni oj*bou. Podle sebe soudím tebe....Přátelé je hodně těžké si vybrat a já vím že sem naivní a prostě se navážu na lidi, protože je mám ráda, protože mi nějak pokaždé někdo přiroste k srdci. Jenomže myslim že už vím na koho si dávat bacha. Nějak to vycítím. A tak vím že lidi, které mám kolem sebe, sou skvělý a jsou obrovským darem v mém životě.....Najít přátelé, opravdové přátelé je jednou z nejhezčích věcí, které člověka můžou potkat. A mýt tak dobré přátele jako je můj Andělíček, tak to je neskutečné požehnání....A já nevím jestli si vůbec zasloužím takový dar...