Srpen 2013

Pan Pavouk

31. srpna 2013 v 10:29 | maťulka |  My diary
Malinký Pavouček splétá sítě v mé hlavě už celej rok. S pár přestávkama kdy ten Pavouk někde usne a pavučina zpráchniví a má hlava a nitro má alespoň na chvilinku klid, kdy nemyslí na tú dokonalost pána Pavoučka. A je to že pěkně vychytralý Pavouček. Protože když už myslim že toho nechal a odešel dělat pavučinky někde jinde, tam kde to má být správné, tak právě tehdy se znova vynoří a objeví na scéně. A splétá a splét, ještě a ještě víc, a silnější sítě než do teď. A nejlepší je, že ví co to dělá s mou hlavou.
Když se teďkom takovou dlouhou dobu neobjevil, myslela sem že už je to za mnou. Pavučinky se rozpadli a všechno bylo zas tak jak předtím. Pak sem ho spatřila a div se, pavučinky povstali z popele. Sákriš. A je to tu zas. Malá část mého zdravého rozumu si konečně řekla že ty pavučiny tam jsou, jenomže jsou tak tenké a křehoučké, že je možné je ignorovat a fungovat si dál. A když se smířím s tim, že tam prostě jsou a že se jen tak nerozpadnou a že je taky ingorovat budu protože je to tak správný a sem spokojená. Právě když se s tímhle vším smířím přijde Pan Pavouk v celé své dokonalé kráse a utkává si silnější sítě. A Maťulka nám pak má větší zmatek v hlavě než kdy předtím.
Po dlouhé době mlčení se objevil předevčírem a pak včera a Maťulka má zas v hlavě bordel. Protože když ho vidím tak se mi podlamujou kolena, protože i když si sednu metr od něj a mezi náma dva lidi, stejně cítím jak se na mě dívá svýma dokonalýma očima. I když se snažím ignorovat jeho přitomnost, nejde to. Nejlepší na tom je že on si to uvědomuje. A i když je tahle náklonnost i z jeho strany, není správné abychom byli spolu. Protože já mám pana "Dokonalého" a i když mi dělá samé hnusy, a nejspíš je původce poloviny bordelu v mém životě a psychice, já sem tak pitomá že nedokážu skončit hru a jít si konečně za svým.
A takhle se pak znovu za pár měsíců objeví pan Pavouk a zas je bordel v hlavě. Mít tak nějakou schopnost jak v serialu Heroes a mohla bych ovládat život, bylo by to alespoň o kousek lehčí. Nebo mít teleport a odletět někam na opuštěný ostrov, kde bych nic neřešila, mohla bych se koupat a opalovat a žádný greenpeace by mě netahal zpátky do moře s úmyslem zachránit vyplavenou velrybu. Bohužel takovéhle hračičky nejsou takže já hezky musím dát věci do pořádku sama a hezky pomalu a po pořadí. Otazka zní: "Čím začít?"

Vidění

21. srpna 2013 v 18:54 | maťulka |  myšlenky
...nebýt...
...neexistovat...
...zbytečnost...
...odpor...
...beznaděj...

...pohár vody na utišení kručení v břiše...
...chladná tekutina stékajíci dolu krkem...
...pocit jak se rozlévá v žaludku...

...okamih...
...okamih kdy pohled padne do okna...
...ten okamih vidění...
...okno omývajíci kapkami deště...
...šedné mraky snažící se pohltiť všechen třpyt...
...
..a tam v dálce...
..tam na louce...
...paprsek slunce dopadajíci na louku...
...jas...
...třpytící se kapky deště...
...teplo...

Hodnocení posledních pár dnů

13. srpna 2013 v 23:29 | ana-perfect |  My diary
1. Měla sem tu kámošku ze Slovenska. Přijela k rodině mého strýce. Známe se od mala a máme se moc rádi. Je to skvělý človek. Slečna v mém věku t. j. za měsíc 23. V životě si toho hodně prožila. Byla zde krátce a mě moc mrzí to, že sem se jí nemohla moc věnovat. Bylo hodne uklízení po malování domku, a bábina by se zlobila kdybych něco neudělala. Takže jsme spolu trávili čas odpoledne a večer. Moc sem si ji neužila, moc hodin sme neprokecali tak jak když jsmě byly děti. Tehdy sme spolu trávili každou vteřinu. Čas však jde dál a jsme dospělé. Často vzpomínáme na to co bylo. Teď je to úplně jiné. Chybí mi to co bylo. To se však nevrátí. Pořád to má však to svoje čaro přátelství. Když se spolu nevidíte celej rok a i přesto víte že ji tam někde máte. Mám ji moc ráda. Je to moje zlatíčko.

2. Prožila sem moc hezký víkend u spolužačky Metlačky ze střední. Tam kde bydlí je zřícenina hradu, kde každej rok probíhají hradní slávnosti. Tady se prezentují skupiny šermířů. Metlačka má přítele se kterým žije už pár let a tenhle její přítel je členem takové šermířské skupiny. Metlačka se účastní na jejich akcích v dobovém oblečení a tak mě letos pozvala k nim abych to taky viděla. Půjčila mi její dobový kostým protože ona má dva a tak sme spolu běhali kolem hradu a obdivovali krásu středověku. Nejvíc mě však zaujala večerní ohňová show....Myslím, že se někam přihlásím. Taky to chci zkusti. I když při mém štěstí je hodně velké procento úrazu.

3. Navštívila sem kámošku, která teďkom pracuje ve vzdálenějším městě. Byl to skvělý den. Mimo chuťové mňamky zmrzliny, která bola neskutečne božská sem taky skočila do mnoha fontan. Jedna mě zaujala nejvíc. Nacházela se v městském parku. Byla instalována tak, že když byla puštěná tak ta voda stříkala tak hustě, že v některý večer se na plochu stříkací vody promítaly filmy. Dala sem si závazek, že to jednou zažiju. Moc mě to fascinovalo.

Co vyplývá z tohoto článku? Že se najraději držím mimo domova. A proč? Protože doma cítím tolik negativizmu, tolik své porážky, tolik ponižovaní, že prostě musím někam vypadnout abych si pročistila halvu. Aby pak přijeli nové sebezničující myšlenky o tom jak sem špatný člověk, špatné vnouče, špatná dcera, špatná sestra, špatná přítelkyně, špatná kamarátka a celkově špatná příčina všeho zlého v mém okolí. Možná je to fakt pravda. Možná jsem fakt špatná...

události

1. srpna 2013 v 1:10 | ana-perfect |  My diary
Vím hodně dlouho sem tady nebyla....Píšu jen když je to už opravdu špatný a všechno se nějak "sere"....Mám problém...a vím že takhle to dál nepůjde...Chci normální pohodový život s milujícím a pozorným manželem, děckama a domkem někde na venkově, někde pryč od lidí, žít si svůj hezkej život....Chci být normální a neřešit jídlo, neřešit věci které mě rvou na cucky, neřešit to jak vypadám, neřešit rodinu, neřešit rodiče a hlavně neřešit sebe jako stělesnění všeho špatného na Zemi....Maťulka se nám nějakou tu dobu pokouší o osobní duševní rekonvalescenci bez pomoci odborníka, protože má poslední pani psycholožka, no nic proti ní možná s někým jiným odvedla dobrou práci ale já sama o sobě sem žádný pokrok ve spoluprácí s ní nepociťovala...
Události posledních měsicú zapíšu v bodech:

1. Úspěšné ukončení 1. ročníka na vysoké. Spokojená sama se sebou.

2. Nejlepší z kámošek, puzzle část z mé party, se vdávala. Byla tak šťastná a já byla štěstím bez sebe když sem viděla jak jí vychází všechno co v životě chtěla. Vzor odpovědnosti, moudrosti a porozumení, ochoty pomoct. Zasloží si všechno nejlepší světa a moc jim to přeju.

3. Absolutní uvědomění své chyby. Je to hrozné když zjistíte že jste stratili něco, co bylo jedinou dobrou věcí ve vašim životě. Pocit ztráty je tak bolestivý a tak krutý že vám brání dýchat. Lítost nad tím že jste nechali odplout něco, co mohlo zachránit váš život. Že to "něco/někoho" pořád vidíte a koukáte na to ze břehu se zoufalstvím jak se k tomu znovu dostat. Jak znovu získat to co vám odplulo mezi prsty. Kde najít břeh, který ve splavu bude "tomu" nejblíže. Nejhorší je pocit, že jste o to všechno přišli z vlastní vůle a z vlastního pomýleného myšlení. A taky vás dusí naděje, že jistě někdy to "neco/někdo" bude vaše. A pořád tomu jaksi věříte.

4. Vztah s přítelem? Katastrofa. Vím že už víc z toho nebude, protože on má jinou představu o životě a já jinou. Jenomže....Explorer má víc odvahy, když se ptá jestli ho chceš nastavit jako předvolený prohlížeč, než já ukončit tu hru na zamilované.

5. Rodina, bod mrazu. Hádky a trable pořád. Původce? Nikdo jiný než bábina. Klasika. Opíšu případ. Malovali jsme domek zvenku. Můj strejda je zedník a dělá ve firmě jedného rodinného známého a tak se strejdova "parta" pracovníků spolu s vedoucím shodli, že s tím domkem "helfnou". Jo a bábina ten den v lihu, jasně že ležela a když sem jí řekla jestli jse nestydí když je dům plnej cizích lidí, tak mě udělala línou prý když mám něco udělat tak musím nadávat a že ona opilá není. Puch v celém pokojíku, řeč na úrovni batolete které neumí pořádně vyslovovat, podivná tackavá chůze,....jenže já si vymýšlím...jo...Takže jsem se o cizí lidi musela starat já, vařit, obsluhovat a pod. ty práce. Což mi nepřekáželo, akorát že sem byla hodně unavená, boleli mě nohy a pod. ty věci. Nejvíc mě však mrzelo že ji takhle viděla rodina, prostě synové a pod. Je to hrozný když máte o rodičích určitou představu a pak je najdete jak blijou nad mísou. Což by nebylo tak hrozivé kdyby se něco oslavovalo a pod., jenže když se někdo rozhodne prochlastat celej den a ještě ze sebe dělat ubožátko "nemocné", přičemž každý ví jak to je, je to všechno ubohý a takový beznadějný stav až se vám chce brečet. Hlavně když si uvědomíte že ten člověk je příčinou rozpadu celé rodiny...

Tolik zatim ke všemu.....