Březen 2012

Zrcadlo

23. března 2012 v 19:12 | maťulka |  myšlenky
Prochází kolem zrcadla. Najednou jí padne pohled na svůj odraz.
Nepoznává se....Neví koho tam vidí.
Takhle si na sebe vůbec nevzpomíná....
Kdo je ta dívka co se na ní dívá s prázdným pohledem a smutným výrazem?

Už to někde viděla.
Před pár lety....a ví co následovalo...
STRACH, BOLEST, UTRPENÍ, BEZNADĚJ, ZOUFALSTVÍ...
Tenhle výraz měla její matka předtim jak.......
A teďkom je to tady znovu...Je to její součastí...
Je to v její krvi...

Její démoni útočí..
Na chvíli se odmlčeli...skutečně jen na chvíli..
Nabídli iluzii klidu aby se podívala na to,
jak by mohla žít....
Aby se podívala co jí nikdy v životě nedají...

A tak to dělají i teďkom...
Útočí neskutečně silně a obezřetně...
Vědí jak a kam udeřit aby ji položili na lopatky...
Když leží na chvilinku se odmlčí aby jsi vydechla...
Aby oni vymysleli novou strategii...

Když znovu vstává, znovu jsou zpět...
A útočí a bodají a znovu ukazují malinké světélko naděje...
A je to jenom proto aby vydržela déle...ať se mají jak hrát...

A tak zlomená dívá se na svůj odraz...
Kam se poděla ta jiskra z očí? Ten lesk?
Jééé tady je tady!!!
Ne....
To se jen oči plní slzama...
Pramen přetéká a potůček stéká po líci...

Jak z toho ven?
Proč ji celý život pronásleduje STRACH???
Proč každé ráno vstává s bolestí v srdci?....
Se strachem co jí potká každou novou sekundu?
Kdy to všechno skončí?
Jak se uvolní z řetězů?
Nikdo je nevidí jenom ona...
Kouká na sebe a vidí ty okovy a drápy které ji rvou šaty,
kůži a srdce na malinké kousíčky milimetr za milimetrem...

A už nevěří že jednou bude svobodná...
I když kope a vříská a rve se zubama...

Nic...

Oni se jen smějou...
A čím víc bojuje tím víc toho strácí...

Zůstává ji jen jedno...

Nestratit samu sebe...

Jenže ani tohle není daleko...

Lost Angel....Pain

12. března 2012 v 18:38 | maťulka |  myšlenky
Jak rve srdce pocit ztráty....
Věděla že to jednou přijde...
Protože si dovolila být chvilinku šťastná...
Protože dovolila člověku zasadit semínko naděje...
Jak krásny byl pocit že jí někdo měl rád se všemi nedokonalostmi...

Příliš se otevřela....
Příliš mnoho toho o sebe řekla....
Otevřela všechny své krabičky
a její trable se zdáli lehčí...
Poznal její dvojítvář...
Poznal když bylo nejhůř
a kdy se smála ze srdce....

Teď je tomu všemu konec....
Anděl který byl její nadějí zmizel...
Byla to příliš krátká doba...
Ale tak hezká aby jí vrátila chuť žít a jít dál...

Její anděl už tady není pro ní...
Už tady nemůže být...
Byl zakázán...

Když zavře oči slyší jeho hlas...
Jaho mávajíci křídla...
A taky možná i jeho bolest...
Tuší to....i když to nikdy nepřiznal...

A tak nové rány krvácejí...
A i když se zahojí budou krvácet...
Protože bude krvácet duše....

Nemůže být šťastná ani malou chvilinku....to je jejím osudem....
Bloudit v temnotě...
Černá je jejím životem....
A tak si udělá novou masku....
Tuhle už nikdy....nikdy nesloží....
NIKDY....