Srpen 2011

Příběh

16. srpna 2011 v 18:48 | ana-perfect |  My diary
Bylo jedno hejno kachen na rybníku. Plavali když spatřili zdechlou rybu. Řekli si že jsou hladové a i mrtvá ryba je lepší než nic. Tak se hejno začalo krmit mrtvou rybou. Jedna kachna se však styděla a ostatní kachny ji nechtěli pustit k jídlu. Koukla se k oblakům a spatřila hejno ptáků jak prolítá kolem. Řekla si že má taky křidla a mohla by letět jenže měla strach vzlétnou. Touha byla však větší než strach a tak zvlétla nahoru. Když se podívala dolů na řeku spatřila mnoho čerstvých ryb. Nasytila se a zaletela ke břehu kde snědla taky pár jahod. Pak se vrátila ke hejnu a sedla jsi na rybník. Kachny byly překvapeny proč kachna nechce jíst. Taky ji nabízeli kousky z ryby ale ona nechtěla. Od té doby víc neměla strach létat....Taky se snažme. Objevme v sobě tu sílu létat. Pryč se strachem a leností. Ať je přebijou odvaha a pevná vůle k hubnutí. Držím vám palečky holky. Přeju hodně síly k hubnutí....

Vaše Maťulka

Chápat svět? nemožné

13. srpna 2011 v 10:10 | ana-perfect |  My diary
Nechápu to. Nechápu že dvě holky, které kdysi bývaly nejlepšími kámoškami, teďkom ledva na sebe kouknou a mezi sevřenými rty si řeknou "ahoj"....Kdysi to bylo jiné. Byly spolu každej den. Čekali se ze školy, říkali si své nejtajnejší myšlenky. Kámošky z pískoviště od školky. Proč teďkom když jsou dospělé nemůžou k sobě najít cestu? Jedna pro druhou nemají jména. Častují se různymi přívlastkami. A když se to k jedné z nich dostane, bolí to. Moc to bolí. O to víc když se objeví vzpomínky na hezké dny které spolu prožili, tehdy byli jako sestry.

Je to tim světem? Je to novými lidmi které spoznali, které ovlivňují jejich myšlení, formují jejich osobnost? Je to tim že jedna z tych dvou holek byla puťka, bála se všeho i otevřít pusu a řeknout svý názory, která raději držela hubu jen aby bylo všechno v pořádku, protože ta první holka se naštvala pro každou maličkost? Ano...Svět nás formuje a malinká puťka se naučila probíjet se ním. A té větší holce se to nelíbilo. Nelíbilo se jí že už víc nemá převahu nad ní. I když se nic nezměnilo. Puťka měla pořád ráda svou nej kámošku a věřila ji. Až jednou....a bylo to.

Hezké přátelství se rozbilo na malilinké kousečky. Spojit se už nedá. A tak se obcházejí i nadále, koukají na sebe jak na vrahy a leda se jedna druhé zdraví...a zůstali jenom vzpomínky.....


...and for a moment I am happy....

9. srpna 2011 v 17:16 | ana-perfect |  My diary
Na chvilinku byla šťastná...
A pak se stratila...
Ta ruka, která ji držela nad vodou...
Zmizela pryč, někam daleko...

Myslela že je všechno v pořádku,
že překonala tu temnotu,
která držela její duši v kleci...
Mýlila se...život jí naučil jaká je svině...
Vytváří dojem pohody, dá ti pár hezkých chvil a pak...
Bum...a tvůj svět se hroutí, někam do propasti....

Ten kdo tě držel nad vodou ani neznal
tu moc kterou tě chránil....
Cizí člověk, který dal životu smysl
aniž by o tom věděl.
Pár hezkých slov a duše vzlétla štěstím...

A pak je tady realita....všechno kolem je jenom ILUZE...
NIC není skutečné...jsme tady jenom my a náš svět...
Naše světy které pořád opouštíme
a pak se znovu a znovu vracíme...

A taky víme že nikdy tomu nebude konec.
Bude nás to pronásledovat celý zbytek života.
Až s tím jednou začneš dostane se to do každého kousíčka těla...
Není cesty ven....
Jenom jakési odpočívadlo....